Jak na rozdělávání ohně pro přežití v přírodě "bez jakýchkoli technických prostředků"

Nápady a návody, jak se připravit na případný pád, blackout...
Odpovědět
Uživatelský avatar
CZkotas
Příspěvky: 632
Registrován: 09 dub 2022, 13:08
Jméno a příjmení: Jméno a příjmení

Jak na rozdělávání ohně pro přežití v přírodě "bez jakýchkoli technických prostředků"

Příspěvek od CZkotas »

Rozdělání ohně je jednou z nejdůležitějších dovedností pro přežití. Tím máme na mysli rozdělání ohně bez jakýchkoli technických prostředků, tj. pouze z toho, co najdeme v přírodě nebo z přírodních zdrojů. Velký vliv na to budou mít aktuální povětrnostní podmínky, naše znalosti, dovednosti a jedním z nejdůležitějších je náš aktuální psychický stav. Rozdělat oheň bez zápalek však není tak těžké, pokud víme, jak na to, a hlavně to máme nacvičené.

Většinou se mluví o rozdělání ohně bez sirek, ale jsou k tomu potřeba určité technické prostředky. Jedná se například o systémy typu FIRESTEEL (křesadlo fungující na principu hořčíkové směsi). Samozřejmě můžeme oheň zapálit i na jiných principech, například pomocí chemické reakce (manganistan draselný - běžně používaný k dezinfekci ve zdravotnictví a glycerol), lupy a slunečního světla, baterie a drátů, pomocí tvrdé uhlíkové oceli a kamene (křemene) a mnoha dalších. Samozřejmě se vždy jedná o kombinaci nějakého udělátka a materiálu z přírody. Nelze to však chápat jako rozdělávání ohně z přírodních zdrojů v nějaké krizové situaci, kdy jsme odkázáni sami na sebe a zejména na to, co máme v přírodě kolem sebe.
V dané situaci lze v našich zeměpisných podmínkách použít následující dvě metody:
- Rozdělání ohně třením dřeva o dřevo
- Rozdělání ohně třením kamene o kámen


Pro úspěšné založení ohně platí tři základní pravidla:
- Přesná a řádná příprava nástrojů
- 100% nasazení při provádění, tj. tření
- Dobře zkonstruované ohniště


Nesmíme zapomínat na čas potřebný k rozdělání ohně, který není zanedbatelný. Jedná se především o výběr a shromáždění vhodných materiálů, tj. dřeva a podpalovačů. Je třeba si uvědomit, že samotné zapálení ohně je výsledkem dlouhého procesu. Není to jen příchod na místo a zapálení ohně během několika minut. Jde o rozpoznání a shromáždění. Například na daném místě nemusíte mít k dispozici vhodný materiál na podpal, ale je zde dobré dřevo, které lze spálit. Z tohoto důvodu je třeba se na situaci připravit předem.
Když jsme na louce, je dobré najít si něco suchého na zapálení, například suchou slámu nebo trávu, případně puch z opuncií, suché květy "chmýří" apod. Procházíme-li jehličnatým lesem, sbíráme ztrouchnivělé dřevo, pryskyřici z jehličnatých stromů, mastné dřevo z odumřelé borovice, řádně suchou větev, kterou nastrouháme na drobné hobliny, březovou kůru, suché jehličí nebo větvičky z jehličnatého stromu. Vhodné jsou také staré houby rostoucí na stromech. Možností je spousta, a pokud něco najdete, můžete se pak pustit do rozdělávání ohně pouze z přírodních zdrojů. V opačném případě jste bez ohně.
Další otázkou je počasí a roční období. Proč? Je to hlavně vlhkostí, a pokud je ve vzduchu hodně vlhkosti, je problém získat nějaké hořící uhlíky. Zvláště pokud je dřevo, které použijete k rozdělání, vlhké nebo mokré od deště. V takovém případě se k zapálení ohně používá předem připravená sada suchého a předem vyzkoušeného dřeva.

Existují tři základní postupy, které je třeba pro zapálení ohně zvládnout:
Příprava dřevěné soupravy na oheň (příprava někdy trvá hodinu i déle v závislosti na nástrojích, které máte k dispozici pro realizaci - nůž, sekera, pila atd. V případě, že nářadí nemáte, je to jistě záležitost několika hodin).
- Udělejte pořádné ohniště (tj. aby hořelo bez profukování a i za deště nebo vysoké vlhkosti)
- Připravte si podpalovač v podobě hnízda, které po rozfoukání přenese oheň z uhlíků do ohniště

Postup
Výroba dřevěné soupravy (desky a vrtáku) pro zapálení ohně není složitá. Stačí najít suché dřevo a vhodné měkké dřevo. V našich zeměpisných podmínkách můžeme vybírat z vrb a z dalších dřevin jsou vhodné lípa, topol, olše, túje. Nejvhodnější je vyrobit tuto soupravu ze stejného materiálu pro rovnoměrné uvolňování pilin při tření nebo vrtání z prkénka a také z vrtáku. Je tedy třeba sehnat vrbové dřevo, a to ve dvou velikostech. Délka obou může být 20 až 30 cm, ale tloušťka se musí lišit. Jedno by mělo být tenké a druhé silné, abychom z něj mohli vyrobit krájecí prkénko.
První tenký kus se pak použije jako vrták. Z tlusté větve je třeba nejprve vyrobit desku s rovnými stranami dole i nahoře a širokou nejméně pět centimetrů. Když ji máme, uděláme někde uprostřed desky zářez a pomocí vrtáku, který jsme nejprve opracovali (seřízli pod úhlem) na jedné a druhé straně, vyzkoušíme, zda pasuje. Poté začneme vrtákem vrtat do dřeva pomocí rukou nebo předem vyrobeného luku. Jedná se o přípravnou fázi a cílem je správně zaříznout dřevo do sebe, odstranit případné netěsnosti a hlavně prohloubit otvor dovnitř. Správnost můžete zkontrolovat, pokud jsou vrták i otvor zbarveny černě. Otvor musí být dostatečně hluboký, aby se vrták mohl co nejvíce zanořit do vložky.
V tomto případě přecházíme k druhé fázi a tou je zapálení uhlíku.
Pro hoření uhlíku potřebujeme vzduch, protože v otvoru, který jsme vyvrtali po zasunutí vrtáku, by žádný nebyl. Proto upravíme otvor tak, že vyřízneme kanál z boku otvoru do jeho středu, abychom mohli vykopávat kanál z boku do středu otvoru. Kanál nemusí být široký, stačí 0,5-1 cm. Poté můžeme začít znovu vrtat. Vrtejte ve stejně rychlém rytmu a pozorujte kouř, který vzniká třením. Když je kouř znatelně velký a hustý, přestaneme. Uvidíme, že dřevo a piliny, které se vrtáním uvolnily, byly vykopnuty v místě kanálu. Jsou hnědé až černé a kouří pravidelný dým z malých uhlíků. Počkáme asi minutu, zda kouř ustane. Pokud kouř nadále stoupá, je souprava připravena k použití a bude fungovat i za ztížených podmínek. V závislosti na velikosti lze tuto sadu použít mnohokrát. Při každém použití v ní zůstane další otvor.

Stohování ohniska
Abychom mohli rozdělat oheň, potřebujeme správně naskládané ohniště. To vytvoříme tak, že nejprve najdeme silnější větve a zapíchneme je do země tak, aby vznikla konstrukce ve tvaru iglú. Tuto konstrukci pak vyložíme tenkými a středně silnými větvemi nebo dřevem. Dovnitř ihlanu umístíme nasbírané suché větve z jehličnatého stromu, nejlépe smrku, které nalámeme na krátké kousky a umístíme je dovnitř postaveného a obloženého ihlanu. Je třeba dbát na to, aby dřevo bylo uvnitř umístěno tak, aby se nedotýkalo země, tj. asi 5 až 10 cm nad ní.
Na spodní základnu iglú (volnou mezeru) se položí suchý předmět (může to být kámen nebo suché dřevo), který slouží k izolaci země od středu ohniště. Na vrchol předmětu se položí březová kůra nebo sláma či seno. Prostě něco, co snadno chytne a rychle hoří. Do uskladněného jehličí nebo větviček z jehličnatého stromu vkládáme březovou kůru (hoří i mokrá), kterou lze položit i na vrchol jehličí na silnějších větvích (vhodnější je i pryskyřice nebo dřevo s pryskyřicí). Celé toto ohniště vyložíme suchými nebo mírně vlhkými větvičkami, od tenkých po silnější, které nasbíráme v místě, kde ohniště stavíme. Tato vrstva by měla být silná alespoň 5 cm. Po zapálení ve velmi krátké době, řádově do 60 sekund, bude mít takto připravené ohniště velký plamen vysoký až 1 metr.

Příprava hnízda
Hnízdo je vyrobeno ze slámy nebo suché trávy a má tvar ptačího hnízda. Dovnitř hnízda se umístí peří nebo suché květy pýřitých rostlin tak, aby to nejlepší bylo uprostřed. Takto připravené hnízdo lze zapálit i nejmenšími uhlíky dřeva technikou foukání. Pozor, hnízdo rychle chytá vlhkost ze vzduchu!

Samotný postup zapálení ohně
Postup je přesně opačný než při přípravě na zapálení ohně. Nejprve na vhodném místě rozděláme oheň ve správném tvaru, s co nejsušším středem a březovou kůrou. Poté připravíme hnízdo a následně připravíme sadu pro rozdělání ohně. Začneme třením nebo vrtáním. Když se vytvoří uhlíky, opatrně je prosejeme do středu hnízda spolu s dalšími drobnými pilinami. Hnízdo opatrně zabalíme tak, abychom uhlíky viděli, zvedneme ho do výšky úst nebo nad hlavu a foukneme. Nejprve pomalu, pak rychle a silně, abychom oheň přenesli z uhlíku na slámu. Buďte opatrní, je to pracné, ne vždy se to podaří a hlavně se určitě lehce nadýcháte kouře.
V případě úspěchu začne hnízdo hořet jasným plamenem, který pak musíte přenést do krbu. Nyní využijete volného středového prostoru ve vybudovaném ohništi a hnízdo umístíte na suchý předmět nebo ho položíte na břízu, od které chytne střed jehličnatého stromu a poté další dřevo. Zapálíte-li oheň z návětrné strany, takže vzduch pomáhá rozfoukávat ohniště, dosáhnete požadovaného výsledku velmi rychle a ohniště hoří velkým a intenzivním ohněm i za špatného nebo velmi vlhkého počasí.
Rozdělání ohně přitažením kamene o kámen je podobné. Platí stejné principy. I když k jeho založení nemusíte vytvářet sadu, musíte jiskru z kamene nasměrovat do středu hnízda, což je velmi obtížné, a navíc ne všechny jiskry mohou hnízdo zapálit, pokud není velmi precizně připravené, suché a z drobných, jemných chomáčků květů. Z tohoto důvodu se používá zuhelnatělé dřevo nebo látka, kterou lze připravit specifickým postupem, ale je k tomu potřeba oheň. Vzhledem k náročnosti se zpravidla všichni odborníci, kteří jsou s touto problematikou obeznámeni, uchylují k zapálení ohně pomocí dřevěné soupravy.
Za ideálních podmínek je to docela snadné. A když jsou podmínky špatné (což je často), noste s sebou do lesa jedinou důležitou a podstatnou věc, a tou jsou zápalky, dobře zabalené ve vodotěsném obalu.
Nedůvěřujte vládě, Vyhněte se masmédiím, Bojujte proti lžím! Veškeré mé informace prosím, volně šiřte!! Protože jen v informovanosti tkví skutečná síla!!!
Odpovědět